Časté nemoci u BO
Kokcidióza
Je to nečastější a nejzávažnější parazitární onemocnění králíků způsobované prvoky rodu Eimeria. U králíků bylo diagnostikováno celkem 12 druhů, které parazitují ve sliznici střevní a parazitující v játrech ve sliznici žlučovodu.
Zdrojem původce onemocnění jsou především dospělé samice, které jsou ve vysokém procentu infikovány a které trusem do vnějšího prostředí vylučují velmi odolnou formu parazita ( oocysty). Od nich se pak nakazí mláďata. Přenos tedy nastává znečištěným prostředím, podestýlkou, krmivem, ale také rukama ošetřovatelů či povrchem těla samic. Vnímaví jsou především králíci ve věku 20-60 dnů, u nichž probíhá onemocnění většinou akutně. U starších králíků bývá průběh mírnější.
Se vzplanutí kokcidiózy souvisí i jiné faktory např: neplnohodnotné krmivo, nevhodnou krmnou směsí, náhlými změnami v krmení, špatnou hygienou prostředí.
Při akutním průběhu se pozoruje celková ochablost, nechutenství, zježená srst, průjem, zvětšení a bolestivost břicha, někdy i slinění, výtok z očí a vrzání zuby. V době zvýšeného sezonního výskytu tj, na jaře a na podzim, ale lze se setkat s tzv. apoplektickou formou, tj. s náhlým úhynem za příznaků nadmutí a křečí. Tato forma je provázána vysokým procentem úhynu. Mírný, resp. Chronický průběh je charakteristický horším až špatným výživným stavem králíků, občasnými průjmy a chřadnutím.
Diagnóza se stanový jednak mikroskopickým nálezem prvoka v trusu, v seškrabech ze sliznice střevní a v jaterních změnách, díle pak podle patologickoanatomického nálezu.
Kokcidiózou nemocné králíky lze léčit, užívá se léčba sulfonamidy. Léčba však nemusí být úspěšná, lepší je propuknutí této rozšířené nemoci předcházet.
Z dalších preventivních opatření je nutné dodržování čistoty prostředí, v malých chovech častější odstraňování hnoje a dezinfekce, při které je nutné vzít v úvahu, že oocysty kokcidií jsou velmi odolné. Proto je nutné používat horký roztok razantního dezinfekčního prostředku po předchozí důkladné mechanické očistě.
Myxomatóza
Další typickou králičí nákazou je v našich chovech více jak 50 let myxomatóza. Je to vysoce nakažlivé onemocnění způsobené leporipoxem. Původce šíří zejména bodavý a krev sající hmyz. V menší míře se pak virus může šířit kontaktem mezi králíky nebo nepřímo, tj. předměty potřísněnými sekrety nemocných králíků. Myxomatóza má vysokou odolnost ve vysušené kůži přežije až 10 měsíců, v uhynulých zvířatech v létě 7-10 dnů, v zimě několik měsíců.
Inkubační doba je 7-9 dnů. Po této době se při klasickém průběhu objeví otoky víček s hojným výtokem , na různých místech těla ( zejména na ušních boltcích, na hlavě, na vnějších pohlavních orgánech), uzlovité, pevné útvary – myxomy a během několika dnů nastupuje úhyn . Lehčí forma amyxomatózní myxomatóza nebo také respirační forma se projevuje zánětem spojivek a dechovými potížemi, příp. drobnými uzlíky na ušních boltcích.
Prevence a tlumení myxomatózy králíků vychází jednak ze zamezení proniknutí viru do chovu (sitě proti hmyzu, odstranění nemocných králíků z chovu), především ale z vakcinace.
Králíci se vakcinují od 10 týdne věku. V oblastech s nákazovou situací je možné vakcinovat králíky od 4 týdnů věku s následnou revakcinací za 6 týdnů, další revakcinace pak za 4 měsíce. Chovné králíky se doporučuje vakcinovat dvakrát ročně. Samotná imunita vzniká 4 cen po vakcinaci a je plně vyvinuta za 9 dnů. Vakcínu lze aplikovat různým způsobem – do kůže, průpis ucha aplikační dvojjehlou, pod kůži nebo bez jehelným aplikátorem.
Při aplikaci vakcíny proti myxomatóze je možné současně vakcinovat i proti moru králíků. Obě vakcíny ale nelze, vzhledem k odlišnému charakteru, smísit dohromady. Dnes je k dispozici bivalentní vakcína proti moru a myx. ,která se aplikuje injekčně. Nemocné králíky neléčíme a volíme radikální postup.
- Chov králíků, Josef Zadina a kolektiv
- Internet
- Časopis chovatel
Jiří Vrána
